Maturita 2006

3. Antická literatura

a) stručná charakteristika Řecka a Říma

Řecko - touha poznávat, láska k moudrosti, kráse těla (vědy, umění)

Řím - řád, organizovanost, občanské právo, křesťanství, láska, tolerance

b) Homér

- Dovršil ústní tradici a zahájil tradici literární

Ilias, Odysea - Ilias představuje společně s Odysseou vrchol veršované epiky již brzy po svém vzniku a dochovala se nám i díky tomu, že byla přijata jako historický pramen.

- rozsáhlé básně čerpající z pověsti o Trójské válce

- Ílliada - Aschileus je uražen Agomemnonem (velitel řeckých vojsk) a Aschileus odmítal účast na bojích

- Trójané získali převahu a obsadili řecký tábor

- Patrokles (Aschileův přítel) se obléká do Aschilovy zbroje a zachrání Trójany

- Patrokles byl poznán Hektorem (syn trójského krále) a zabil ho

- Aschileus zabije Hektora a jeho tělo vláčí polem za vozem

- do děje vstupují bohové a žádají o vydání Hektorova těla

- Aschilos pomstil přítele a dále postupuje ve slávě

- Odyssea- řecký hrdina bloudí světem pronásledován nepřízní boha moře Poseidona - prožije mnohá dobrodružství, životní zkoušky, ztratí přátele

- v přestrojení za žebráka se vrátí na ostrov Ithaku

c) řecká lyrika

Elegická:

1) Óda - (chvalozpěv)- Hymnus (oslava boha či vlasti), Dithyramb (oslava boha Dionýsa), Paján (oslava boha Apollóna)

2) Elegie - výraz žalosti nad ztrátou něčeho drahého

Jambická:

- Společenská kritika formou satiry

Mélická:

- Písňová osobní lyrika

Sapfó (-620 - -570)

- zakladatelka domu múz na ostrově Lesbos, kde vychovávala dívky z bohatých rodin před svatbou. Přivedla zde k rozkvětu mélickou lyriku. Platón o Sapfó řekl, že je to desátá múza.

Psala hlavně o:

Oslava bohyně Afrodity - bohyně lásky

Oslava mládí a tělesné krásy - strach ze stáří a ze smrti

Oslava lásky, vášnivé projevy milostné touhy (mezi stejným pohlavím)

Oslava přírody

Rady a napomenutí dospívajícím dívkám

Óda na Afroditu

- psala také milostnou poezii

- dochovány jen střepy básní

- muzeion (dům múz) - učila zde dívky lásce k bohu

- opěvovala členky své skupiny

- byla ve vyhnanství na Sicílii

d) bajky

Ezop

- je pokládán za prvního vypravěče a tvůrce klasických bajek - ústně šířené zvířecí alegorie. Jeho bajky znárodněly a dlouho se udržovali jen ústním podáním.

e) římská lyrika

Ovidius

- římský lyrik, v roce 8 n. l. byl císařem Augustem poslán do vyhnanství na pobřeží Černého moře.Anakraón (-572 - -478)

Dílo:

Proměny - báje od vzniku světa do Caesarovy smrti

Žalozpěvy - básně z vyhnanství

Umění milovat - návod, jak najít, získat a udržet lásku. Autor vychází z názoru, že neexistuje žena, kterou by nebylo možno získat.

Lásky - milostné elegie věnované milence Corinně

Horatius - (-65 - -8)

- Psal eposy ostře kritizující rozmařilost vládnoucích vrstev.

Valerius Catullus - Autor milostné lyrické poezie

- Rozporuplné vyznávání lásky k ženě

f) římská satira

Petronius - Neronův dvořan. Po obvinění ze spiknutí proti císaři upadl v nemilost a sám si podřezal žíly.

Satiricon - parodie na milostný román. Kritika neotesanosti a hrubosti zbohatlíků, u nichž se majetek nesnoubí a mravními kvalitami.

Martialis -psal epigramy

 - vysoká kvalita děl, „vybroušený“ styl

g) Antické divadlo

Aristoteles

1. Poetika:

- Obsáhlý spis o teorii literární tvorby, za závaznou ji přijali autoři klasicismu

- Aristotelova zásada tří jednot:

o Jednota místa - děj se odehrává v jediném prostředí

o Jednota děje - autor přísně sleduje dějovou linii

o Jednota času - autor musí vytvořit dojem „přímého přenosu“

2. Rétorika: zabývá se otázkami řečnictví, psychologií posluchačů

3. Charakteristika divadla a jeho žánrů:

Nekultické lidové divadlo - drobná každodenní představení na veřejnosti

Kultické drama - oficiální představení tvořící součásti náb. obřadů (velké Dionýsie, Lenaje)

Tragédie - Drama, jehož nesmiřitelný obsah většinou končí pádem hrdiny

Komedie- veselá hra, často obsahující i prvky společenské satiry

h) tragédie

tragédie = Drama, jehož nesmiřitelný obsah většinou končí pádem hrdiny

Aischylos - Uvedl na scénu i druhého individuálního herce - tím umožnil rozvinutí dialogu.

Oresteia - trilogie, hlavní hrdina je Orestes

- je zde epizoda, která se vztahuje ke konci Trójské války, kdy se Agamomnón vrací domů a je zabit

- Orestes zabije svou matku, má pocit viny a jde pro radu do věštírny v Delfách

- vrací se zpět do Mykén, kde učiní konec bojů o mykénský trůn

- zachovalo se pouze 7 tragédií

Sofoklés - Uvedl na scénu třetího herce. Netvoří trilogie, ale samostatná dramata.

- zachovalo se pouze 7 tragédií

Král Oidipus- Osud člověka je předurčen bohy. Člověk má odvěkou touhu překonat svoji sudbu. Lidská velikost je v tom, že člověk se snaží svoji sudbu překonat a změnit, snaží se být lepší, dokonalejší, než je mu souzeno. Není rozhodující, zda se mu to podařilo, ale podstatné je, že se o to vůbec pokusil.

Antigona - Děj tragédie se odehrává v rovině mezilidských vztahů, bez božských zásahů. Lidské zákony vydané konkrétními osobami musejí být v souladu s vyšší spravedlností, s nepsanými zákony vyplývajícími z věčného řádu přírody, jinak jsou neplatné a není třeba je respektovat. Lidské zákony jsou proměnlivé a dočasné, vyšší řád přírody je trvalý a věčný.

Euripidés

- Potlačil úlohu sboru, kladl důraz na psychologii postav. Ne vždy se držel mytologické předlohy. Jeho cílem bylo charakterizovat skutečné lidi. Složité konflikty často řešil božským zásahem, který nevyplývá z logiky děje. (deus ex machina - bůh ze stroje)Díla:

Médea- tragédie o pomstě zklamané a žárlivé ženy, odlišuje se od mythologie

Trójanky- krutý osud zajatých žen po dobytí města

Ifigenie v Aulidě - otec musí v zájmu vlasti obětovat vlastní dceru

i) komedie

komedie vznikla později, ale stejně jako tragédie na počest boha Dionýsa

1) Stará komedie - Hry mají politický námět (satirické posměšky adresované velkým osobnostem)

- Často se objevuje literární polemika.

- Vítězný hrdina převrací naruby nějakou vžitou tradici či zvyklost.

- Sbor bývá jednotně oblečen do zvířecích masek - podle toho se často jmenují komedie: Žáby, Vosy, Ptáci…Nejvýznamnějším autorem období staré komedie je Aristofanés.

Aristofanés

- Umírněný demokrat, vysmívá se konzervativcům, kteří lpějí na starých tradicích, i novotářům, kteří chtějí bezhlavě zavádět nepromyšlené módní změny.

Žáby - Literární polemika. Bůh Dionýsos přeplouvá za kvákotu žab řeku Styx, aby vyvedl z podsvětí svého oblíbeného dramatika Euripida, V podsvětí dojde k literární soutěži mezi Euripidem a Aischylem. Vyhrává Aischylos, protože se ukáže, že Euripidovi hrdinové nemohou být dobrým mravním vzorem, Na svět se tedy vrací Aischylos.

Lysistrata - Protiválečná hra. Athéňanka Lysistrata se domluví se všemi řeckými ženami, že budou tak dlouho odpírat mužům pohlavní styk, dokud muži nezanechají válčení. Muži nedokážou odolat svým touhám a dojednají mír.

2) Střední komedie - Postupně se vytrácí politický ráz a společenská satira.

3) Nová komedie - Společenská satira zcela chybí, a protože není nic kritizováno, sdá se, že vše ve společnosti je vše úplně v pořádku. Hlavním představitelem nové komedie je Menandros.

Menandros - Tematicky vychází z Euripidových námětů a myšlenek, ale transformuje je do komediální roviny.

Smírčí soud - komedie o lásce, znásilnění, žárlivosti a sporech o dítě.

j) římské divadlo

Plautus - Autor římských komedií. Novou komedii spojil s prvky lidových frašek. Ve hrách spojoval více řeckých předloh dohromady. Užívá lidovou latinu. Dochovalo se 21 her - komedií s milostnými zápletkami. Ve středověku byl zatracován za nemravnost.

Komedie i hrnci - o lakomém hrabivém starci zdrceném ztrátou hrnce plného peněz. Tato hra posloužila jako předloha pro Moliérova „Lakomce“.

Seneca - Autor latinských tragédií. Vycházel z řeckých tradic. Psal tragédie s mytologickými náměty, nebyly určeny pro jeviště, ale pro tiché čtení = knižní dramata.

- Na rozdíl od řeckých tragédií je zde zdůraňována hrůznost spojená s brutálním uplatňováním moci. Vraždy se podle scénáře odehrávají přímo na scéně.

- Vrchol římské latinské lyriky

- Ve filosofických a etických úvahách doporučuje zásadu „zlaté střední cesty“